Minuta strachu - "slohovka" do školy :)

11. června 2014 v 18:20 | *Brunette |  My creation

Ahojte :) Ve škole jsme dostali úkol, aby jsme napsali povídku (slohovou práci) na jedno z šesti uvedených témat a já jsem se rozhodla pro téma: Minuta strachu. Konečně nějaké normální téma :D Většinou jsou ta témata dost pitomá :D Takže jsem byla moc ráda za toto :) Jinak.. měla jsem ho správně psát ve škole, ale v tom hluku se vůbec nedá přemýšlet, takže jsem to nakonec napsala doma na počítači a potom si to přepíšu :) A protože se mi ta povídka celkem líbí, rozhodla jsem se, že ho zveřejním i tady :) Snad se bude líbit a budu ráda za ohodnocení :) A berte ohled na to, že nejsem žádnej profesionál :D Slohovka v c.č. :)


Byla chladná podzimní noc, když se mladík vracel domů ze služební cesty. Na obloze magicky zářil měsíc, který by kde komu mohl připomínat amulet z ryzího stříbra. Kolem se rozprostíraly hvězdy podobné perlám na černém vlajícím plášti. Jediným zvukem, rušícím noční klid, byl sténající automobil, ve kterém mladík jel. Měl za sebou již mnoho let a jeho majitel se často divil, jaktože ještě vůbec funguje.
Bystrýma očima pozoroval silnici před sebou, občas hodil pohledem na jedno ze zrcátek. Minuty ubíhaly, když se před jeho zrakem zjevil hustý les se starou, obchodní cestou. Mladík se zamračil a něco si pro sebe zamumlal. Tohle místo nepoznával.
Jakmile do něj vjel, jeho pozornost se zvýšila. Přeřadil a zpomalil. Netušil, co se může v neznámém prostředí skrývat. Především však hledal cestu ven. Kdyby se právě teď otočil a jel zpátky, nikam by se nedostal. Jiná cesta podle všeho neexistovala.
Po necelé půl hodině začínal byl mladík zoufalý a pociťoval, že se ztratil. Les se zdál být nekonečný. Připadalo mu, že se točil neustále v kruhu.
Najednou auto několikrát zavrčelo, nadskočilo a na místě se zastavilo.
"Ne, ne, ne! Dnes ne!" Zvolal nešťastně mladík a vzdychl. Narovnal se na sedadle, odepnul si pásy a otevřel dveře. Vystoupil, přešel k přední kapotě a následně ji zvedl. Z motoru se kouřilo a mladíkovi ihned došlo, že se mu ho jen tak nahodit nepodaří. Navíc nebyl automechanik a nebyl si ani zcela jist, jak by to hodlal provést. Vytáhl z kapsy džínů mobilní telefon a vytočil číslo. V mobilu to zapraskalo, ale nic se nestalo.
"Žádný signál!" křikl naštvaně mladík a odfrkl si. To mu tak akorát chybělo.
Najednou něco zaslechl. Letmo se rozhlédl kolem. Instinkt mu napověděl, aby se otočil. Pohledem zapátral mezi lesním porostem.
Kdyby měsíční světlo neosvicovalo okolní přírodu, spletl by si ji s kmenem stromu. Napůl skrytá ve stínu tam stála dívka. Nehýbala se, jen stála a zírala na něj temně černýma očima. Nebo se mu tak alespoň jevily.
Srdce se mu zastavilo, ale nedával svůj strach najevo. Rychle si dívku prohlédl. Měla na sobě dlouhé šaty k zemi, barvy čerstvě napadaného sněhu, a byla bosá. Její kůže byla mramorově bílá. Její temně černé vlasy, splívající až k pasu, s její kůží tvořily viditelný kontrast. Mladíkovi přejel mráz po zádech.
"Kdo jsi?" zeptal se pevně, ale hlas se mu třásl. Nedokázal se ovládnout. Dívka ho ještě několik minut pozorovala. Poté otevřela rty, ale nevyšel z nich žádný zvuk. Sama sobě se zamračila a poté zvedla ruku a téměř kostnatými prsty ukázala směrem do lesa, pryč od cesty. Mladík se zhluboka nadechl a zapřemýšlel.
"Tudy je cesta ven?" optal se nakonec téměř bez dechu. Tajemná dívka mírně přikývla a naznačila mu, aby ji následoval. Poté se otočila a klidně se vydala směrem, který předtím ukázala.
Mladík se na chvíli zamyslel, pohled upřený na své auto, ale nakonec jen pokrčil rameny a opatrně se vydal za ní. Dívka se mu mezitím ztratila z dohledu. Proplétal se mezi stromy a očima pátral po záhadné dívce. Nikde ji však neviděl.
Už si začínal myslet, že se ztratil, když v tom zahlédl v dáli několik světel. Rychle se k nim vydal. Po chvíli zaslechl hlasy.
"Kdo je tam?" Křikl do tmy. Odpovědí mu bylo tlumené zaštěkání psů. Poté se ozvaly rychlé kroky. Nato ho oslnilo prudké světlo baterky.
"Policie, stůjte!" Ozval se hluboký mužský hlas a mladík překvapeně zamrkal. Teprve teď před sebou spatřil asi půl tuctu policistů a pár policejních psů.
"Já jsem se tu ztratil." Vyhrkl mladík a policisté se na sebe podívali.
"Tak to jste vy. Někdo nám volal, že se zde někdo ztratil a poradil nám, kde vás najít." Mladík se zatvářil překvapeně a zapřemýšlel, kdo by mohl volat policii.
"Ta dívka..." Zašeptal spíš pro sebe, policista ho ale zaslechl.
"Dívka? Jaká?" Mladík zavrtěl hlavou.
"Já nevím. Najednou se tu zjevila a dovedla mě k vám." Na několik minut bylo ticho. Policisté si vyměnili pohledy.
"Jak vypadala?" Mladík se zamyslel, než odpověděl.
"Bledá tvář, tmavé vlasy dlouhé až po pás, stejnobarvé oči. Na sobě měla dlouhé bílé šaty a byla bosá." Hlavní policista zbledl a střelil pohledem po ostatních. Ti se tvářili stejně jako on.
"Co se děje?" zeptal se opatrně mladík, kterého jejich reakce vyvedla z míry. Policista se na něj otočil a podíval se mu zpříma do očí. Chvíli zaváhal, ale nakonec se zhluboka nadechl a odpověděl.
"Víme přesně, o koho se jedná. Ta dívka je už dva roky mrtvá."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katuš :* Katuš :* | Web | 12. června 2014 v 20:16 | Reagovat

Pěkné :) Osobně jsem psala ve slohovce něco podobného, ale jen v něčem :) Škoda jen, že toto nás nenechala psát "na ostro" jelikož témata co byla na výběr byla pěkná :)Ale ne, ona musí když píšem na známky dávat idiotský téma na který člověk vymyslítak možná, že tam bude holka a slon :D :D :)
Ale opravdu pěkné a povedené, super Luc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama